Myslivecké zvyky a tradice

Červen byl měsícem myslivosti a ochrany přírody označen poprvé v roce 1959. Hlavním smyslem této myšlenky byla propagace myslivosti a práce myslivců. Proto také připadá svátek myslivosti, Národní myslivecké slavnosti na Ohradě, na tento měsíc.

K myslivecké mluvě patří i lovecké pokřiky, které už dnes málo který myslivec používá. Víte jak se správně volá z leče, když spatříte zvěř?
zajíc - Harro
pernatá - Tiro
černá - Wallo
jelen - Tajo

Proč se připíjí na „Lovu zdar“ levou rukou?

Každý kdo je myslivcem nebo se alespoň okolo myslivosti pohybuje, zná zvyk, kdy se na „lovu zdar“ připíjí levou rukou. Příčina tohoto zvyku není zcela jasná. Původ se datuje do barokní doby, která loveckým tradicím a zvykům velmi přála. Pravděpodobně tento zvyk vznikl z potřeby držet v silnější ruce, teda pravé, koňské otěže nebo vodítka loveckých psů.  Jediná možnost byla tedy připít na úspěch rukou levou. Tvrdí se taky, že to bylo proto, že levá část, tedy ta co je blíže k srdci, je významnější a upřímnější.

A samozřejmě existuje i druhá verze, které praví, že se při jedné hostině sv. Hubert věnoval jedné dámě více než bylo vhodné a přítomný kněz, který to zpozoroval ho vyzval k přípitku na lovu zdar. Sv. Hubert pohotově sáhl po poháru levou a řekl, že když pravá loví, levá připíjí. Pouze sokolníci připíjí na „lovu“ pravou, na levé ruce mají dravce.

Takže, můžeme si vybrat, která verze se Vám více zamlouvá.

Víte proč je sv. Hubert zobrazován s jelenem desaterákem?

Vysvětlení můžeme hledat v historii, v tomto případě v náboženství. Jak jistě víte, pravidla chování a společenské normy v minulosti výrazně ovlivňovala a řídila církev a její vliv byl často mocnější než světské zákony. Základní pravidla, která stanovovala společensky přijatelné chování, jsou shrnuta do tzv. desatera. Prvních 5 se obrací k Bohu, dalších 5 k věřícím. Jelen tedy symbolizuje pozemskou a nadpozemskou spojitost.

Pokládání zvěře na pravý bok

Tento zvyk je v první řadě poctou ulovené zvěři, ikdyž jeho původ má poněkud praktické důvody. V dobách, kdy se zvěř lovila lukem a kuší, upřednostňovali lovci lov z levé strany zvěře, aby šíp pronikl co nejblíž k srdci. A protože šípy se po ulovení ze zvěře nevytahovaly, i proto, aby se tak hodnotila a porovnávala zručnost lovců, pokládala se zvěř na pravý bok. A tento zvyk dodržujeme i dnes, kdy palné zbraně několikanásobně přesahují výkon luků.