Zajícovití
ZAJÍC POLNÍ (Lepus europaeus)
Zoologicky: zajícovci, zajícovití.
Lidový název: matěj, janek, ušák, macek, staroch (starý zajíc), babka (stará zaječka), mladík či mlaďoch (mladý zajíc), březák (vržený v březnu), hráč (kličkuje před psem). Podle životního prostředí – polňák, lesňák, horňák (horský), skalňák, bahňák.
Samec: zajíc. Samice: zaječka, zaječice. Mládě: zajíče, zajíček.
Pokrývka těla (srst): vlna. Obnova srsti: línání, přebarvování.
Popis těla: hlava, na čele bílá hvězda či lysla (u mladého zajíce), slechy, světla či bakadla, nos , huba s vousy či kníry a rozpolceným horním pyskem, s jazykem a chrupem (řezáky – hlodáky či struhy), krk, hřbet, hruď, břicho, kýty, běhy, tlapky s prsty a drápky – škrabáky, pírko.
Zdroj: Google.com
Pohlavní ústrojí: samčí – pyj, ráže (varlata) v šourku. Samičí: pochva. Krev – barva. Maso – zaječina. Tuk – sádlo. Výměty – trus, bobky. Moč: rez. Močení: ždímání, kamínkování (nazelenalá moč ve sněhu).
Zajíc všemi smysly jistí, zrakem pátrá, sluchem bystří, čichem větří. Zajíc v klidu mrouká, v úzkosti naříká, vřeští, zajíčata pískají.
Páření: honcování. Zaječka je plná, vrhá – metá zajíčata.
Zajíc zaléhá do lože, v oranici si vyhrabává pekáč, leží v něm, přespává, je-li vyplašen, z lože vyzvednut, vypíchnut, vyvstává, vyráží, uhání, peláší, kličkuje. Zajíc dodržuje ochozy, v obilí zanechává pěšinky, cestičky. Škodí okusem a ohryzem. Na pastvu vychází, paství se, klouže břichem po zemi, vrací se, dělá záskoky. Poskakuje-li – hopkuje, sedí-li na bobku – panáčkuje, vztyčuje-li se na zadní běhy – kuželkuje, seká-li předními běhy ve vzduchu - bubnuje, zadními běhy – dupe. Při soubojích se zajíci políčkují. Je-li jich více pohromadě – besedují. Zajíci se vyvalují – při honu vyskakuje z oranice současně více zajíců. Zajíc střelený do hlavy dělá přemet, kotrmelcuje, střelený na zadek – sáňkuje.
Zajíc má kůži.
Zdroj: Google.com
- Zdroje textů v sekci Myslivecká mluva jsou čerpány z literatury uvedené na hlavní stránce, které jsou zároveň doporučeny ke studiu.